Po asi třech letech jsem dokončil a odladil centrálu Loconet. Bylo to dost práce a přemýšlení, někdy i nad moje schopnosti v tom čase. Musel jsem to odložit, nastudovat problematiku a zase se k tomu vrátit. Teď když je to hotové, tak se zdá, že to nic není, ale to je klam a málokdo si uvědomí, kolik práce a přemýšleni se za tím skrývá.

Je moji tradicí, nedělat monstra, ale jednoduché (a v tom je ta krása) a plně funkční věci. Neboť jak píše klasik, udělat to složitě, umí každý blbec. Tím myslím, že celková koncepce musí být vymyšlená tak, aby jedno druhé neomezovalo a přitom aby to umělo všechno, co je potřeba. To byl vlastně největší problém, neudělat monstrum a aby to bylo perfektní. 

V poslední době jsem hodně přemýšlel nad tím, jak udělat rozvody DCC a Loconet bezpečnější a hlavně odstranit problémy s padáním Loconetu při velkých layoutech. Začalo to napravovačem hran, potom testerem hran, pak jsem vymyslel úplné rozkouskování sběrnice Loconet na úseky MASTER a podružné úseky SLAVE, které by byly úplně oddělené opticky a energeticky naprosto nezávislé. No a nakonec to dopadlo úplně jinak. Vymyslel jsem uspořádání, které je sice někdy složitější, ale odstraňuje hazardy rozvodu a povoluje použití stejných adres a ID na ovladačích, bez vplyvu na lokomotivy, někde na kraji layoutu. Mám totiž názor, že prevence je vždycky lepší než následné lepení a napravování pokaženého. Je to tak jednoduchá myšlenka, že mne až zamrazilo, proč to ještě nikoho nenapadlo.

Pro posun na vlečce malé továrny na svém kolejišti které kompletně rekonstruuji, jsem uvažoval o tom, jakou zde použít lokomotivu. Díky tomu, že přecházím na plný digitál, měním kolejivo na profil a navíc jsem dostal darem malinkou topírnu (spíše garáž) od firmy Auhagen (kat. číslo 13333) uvažoval jsem o „prasátku“ T211.0. Vzhledem k pracem na kolejišti není ovšem nyní na novostavbu stroje čas. Na jeho stavbu snad také později dojde. „Rosnička“ T334.0 na vlečce nejde použít kvůli své velikosti – do minitopírny se nevejde, nehledě na to, že ji plánuji používat k návozům po lokálce (vedle „Hektora“ T435.0). Brouzdal jsem na internetu a hledal vhodný stroj. Objevila se původem německá „Kofka“ od Arnolda. Tyto stroje u nás jezdily jako kořistní po válce pod označením T200.2 a později je ČSD odprodaly do průmyslu na vlečky, kde jezdily až do 70-tých let. Díky tomu sedí i do epochy. Výborně o nich píše Jaroslav Wagner ve knize „Encyklopedie železnice – Motorové lokomotivy 2 “ nakladatelství Corona. Navíc použitá topírna je pro tento lokotraktor přímo určena. Bylo rozhodnuto. Na první listopadové burze v pražské „Opletalce“ byl stroj k mání a tak jsem jej zakoupil. S lokomotivou jsem zakoupil i dekodér Kuehn N-025.

Mám asi 40 dekodérů a spravování jejich proměnných mi nevyhovovalo jak po stránce přístupu, tak i archivace. Navíc mám pár dekodérů příslušenství a i u těch je dost důležité mít někde uložené, jak a co mají nastavené. Právě archivace všech parametrů CV mne přinutila vymyslet tuto čtečku. Prvotní impuls na vytvoření vzniknul při používání JMRI programu, který umožňuje čteni, zápis a archivaci všech dekodérů. Minibox není vhodný, protože nemá výstup do souboru a RKDCC je zas neskladný a není moc flexibilní.

Viděl jsem analogový tester Loconetu a celkem jsem ho obdivoval. Jen mi tam chybí kvantifikace, teda jak moc je to dobré nebo špatné. Proto jsem se rozhodnul navrhnout zařízení s mikropočítačem, které dokáže dosledovat, spočítat a nějak zobrazit naměřené údaje a vyhodnotit, jak moc je to špatné. Přitom se svezlo ještě pár věcí navíc.

 Zdeno už v článku tu riešil základnú kontrolu LocoNet rozvodu. JKI ma pred pár mesiacmi nahovoril na komplikovanejší tester podľa DCC Müllera tu, schopný kontrolovať Railsync (DCC na pinoch 1-6) a zároveň indikovať stav a prevádzku na LocoNet pinoch 3-4. Prvá verzia bola testovaná už na Siemense, ďalšie teraz v Kokave. Vyzerá to zatiaľ ako cenovo prijateľná a užitočná pomôcka na overenie toho, či sa v krabičke X3 nachádzajú tie signály, čo sa tam nachádzať majú.

Veľmi typický motoráčik našich lokálok. Niet preto divu, že ho skoro každý železnično-modelársky fanda má vo svojej zbierke. Existuje vo viacerých amatérskych konštrukciách, ale zatiaľ je (bol?) len jeden sériovo vyrábaný vo veľkosti H0. Ten od Bramos-u.

Tento pekný model som osádzal dekodérom prvý krát asi tak pred rokom. Vtedy to bola skôr jednoduchá záležitosť. Ako už mnohí vieme, tento model má osadený konektor PlugX12, ktorý je v H0 mierke skôr raritou. Nehovoriac o dostupnosti takýchto dekodérov, hlavne v danej dobe. Vložil som tam dekodér Zimo MX630F a do druhej rady pripichol dva funkčné výstupy. Zostávajúca práca bola už iba naprogramovanie dekodéra. Varianty digitalizácie sú pekne popísané aj v článku o digitalizácii TT Hektora, plus by sa dali ešte pridať variácie na tému odstraňujeme 4 piny z dekodéru PluX16.
Tak touto cestou teraz nepôjdeme

Určite ste sa už nejeden z vás zamýšľali nad tým, ako si ozvučiť svoj model zvukom, ktorý zatiaľ nie je bežne ponúkaný. Úplne logicky väčšinu napadne, tak si ho spravím sám. A túto peknú myšlienku väčšinou hneď nasleduje druhá. To je blbosť, to sa mi nepodarí.
Pokúsim sa vám v skratke priblížiť, čo sa skrýva za jedným zvukový projektom.

Článok o digitalizácii modelu T435 alebo BR107 od firmy Tillig som pred polrokom zakončil, že aj PLUX12 dekóder od firmy TRAN je použiteľný. Keďže som týmto pár ľudí nahovoril na tento dekóder, musím teraz urobiť veľkú bodku za celým článkom. A teda ako nastaviť CV, aby to všetko fungovalo ako malo.

Digitalizácia tohto modelu je triviálne jednoduchá, stačí zasunúť dekodér s NEM651 a motoráčik krásne poslúcha. Takto som ho prevádzkoval 2 roky, kým konečne neprišiel čas na menšiu prerábku.

Tento motorový vozeň zostal v Čechách po II. svetovej vojne, ako jeden jediný kus a slúžil ešte chvíľku, približne do 50-tych rokov. Pochádzal z rady VT137 094-110, 164-223 alebo 271-272. Jeho mladší menovec, prototyp M283.1 (neskôr označený ako M286.0) prišiel asi o 10 rokov neskôr.

Minule jsem dal na web dvoj-ovladač na loko pod Loconetem, který měl několik nedostatků a které jsem po připomínkách od kolegů opravil a taky pár věcí od objednatele, který taky něco našel. Jsou to drobnosti, ale musely se udělat.

Vymyslel jsem na žádost jednoho modeláře ovladač, který je trošičku jiný než stávající ovladače. Je určen na domácí ježdění pod Loconetem a teda pod IBX, Minibox nebo RKDCC.  Je postaven na  platforme mikropočítače Atmega8 nebo 88, které mi vyhovují po stránce pinové, vestavěných periferií a jiných vlastností (rychlost, spotřeba, dostupnost, cena). 

Jeden by povedal, že zhektorováva sa. Po ošiali okolo Sergeja od firmy Roco, je tu Tillig so svojou novinkou, ktorá oslovila veľkú časť modelárskej obce.

Tento článok popisuje možnosti digitalizácie, nakoľko Tillig sa rozhodol použiť nový štandard PLUX, ktorý až tak veľkým štandardom pre TT nie je. Ak existujú aj iné možnosti, pošlite mi link alebo fotky s krátkym textom a doplníme tento článok. Ďakujem.