Do dnes jsem používal DCC sniffer na XP a přechodem na W10 jsem tuto možnost ztratil. Proto jsem si navrhl vlastni sniffer pro DCC a Loconet. Původní program snifferu DCC používal železo zvukové karty a ta už prostě na 64-bit platformě nefunguje. Proto jsem si musel navrhnout železo vlastní.

Centrála Centrbox je navrhnuta tak, že se dají vyměňovat plošné spoje s doplňkovými službami. Stabilně je Centrbox dodávaný s čtečkou CV, která je na konektorech s přesně definovanou polohou.

Na setkání v Žilině v srpnu tohoto roku jsem testoval svoje WiFi ovladače a přitom jsem se setkal s padáním ovladačů do červeného módu z důvodu chyb na rozvodu X3. Snad jen z toho důvodu mi bylo umožněno ovladače WiFi otestovat, že s tím byly problémy. Teda klasika, kdy pokažené věci poslouží na dobro jiné věci. Já jsem zase slíbil, že vymyslím tester na Loconet a ovladače, či jsou v normě.

Delší dobu jsem nic nedělal a doma se mi válelo víc kousků ESP01, které jsem si před časem objednal na Aliepress. Tak jsem se do toho pustil a zkusil vymyslet WiFi ovladač do klasické FREMO krabičky.

Nebudu klamat, dalo mi to dost zabrat, vytvořil jsem asi 8 prototypů, které z různých důvodů nevyhovovaly a putovaly do koše. Asi největší problém byl nedostatek informaci o provozu ESP01 a ta provozní omáčka okolo. Nikde se totiž nepíše o chybových hláškách a komentováni chyb, kterých se dopustíte. Jako vždycky je problém s tím, co každý ví, jen já ne. Postupně jsem se dostával do problematiky a s pomoci logického analyzátoru Saleae a osciloskopu jsem získával informace o tom, jak to funguje. Pro mne to byl projekt na zelené louce a bylo to poznat. Však i ten nejdelší maratón začíná tím prvním krokem.

Stavím si malé kolejiště podle vzoru Jafobe (nick na modely.biz) a chtěl jsem čtečku CV zabudovanou do kolejiště tak, aby se nemuselo nic kabelovat a přepojovat. Teda zajet s pomocí ovladače s loko na určené místo, vytáhnout ovládací pultík zpod panelu a nastavovat. A taky umožnit trošku vyšší standard obsluhy. Nechci to dělat moc drahé a složité, aby si to mohl postavit každý trosku zručnější modelář, který aspoň rozezná diodu od odporu. Není to určené pro laiky, je to přece jenom trošku složitá konstrukce.

Po delší době kdy jsem vyrobil několik desítek boostrů Vedzes a tak jsem při tom udělal několik změn a úprav. Není to nic závažné, ale chybí k tomu manuál a tak chci udělat nápravu. Tím taky myslím na případné opravy a úpravy. Teda hlavně doložit hodnoty, jména, rozmístění součástek a schéma.

Mám jiný problém s liniovou detekcí pomoci indukčních členů, kdy se to nedá použít všude a hlavně na určení směru jízdy a následné řezání kolejí na malé kousky. Taky zabudování dalších detekcí do hotového kolejiště může dělat problémy. Proto jsem se nechal inspirovat od řešeni Pater, kde popisuje tuto detekci na bázi analogu pomocí komparátorů. Ten to převzal zase od Geoffa Bunzy. Výhoda tohoto řešení spočívá v neexistenci budícího světla a využívá běžné denní světlo.

Mám dojem, že ještě nikdo nevymyslel ovladač pro lidi, kteří nemají prostor pro pevné kolejiště, ale mají možnost si čas od času postavit kolejiště na koberci nebo velkém stole. Teda si pohrát na 3-4 hodiny a zase to uklidit. Ne každého baví lítat nebo přelézat okolo (přes) kolejiště a tak jsem se pokusil něco a jinak vymyslet. Klasické ovladače mají možnost ovládat vyhybky, ale není vidět, kde ta vyhybka je a kam je nastavená. Prostě tomu chybí plánek kolejiště, který se dá snadno nakreslit a potom ovládat. A o to jsem se pokusil.

S jídlem roste chuť a mne zachutilo používání JMRI a normy SV13 pro programování systémových proměnných v Loconet zařízeních. Tuto normu vymysleli na fóru Loconet-Hackers a celkem se jim to podařilo. Poprvé jsem to použil na ovládání funkcí Oto-MD, je o tom článek na tomto webu. Tento článek popisuje použití normy SV13 na programování SV (systém variabless) v centrále Centrbox. Mne to naučil Petr Šídlo.

Zas uplynula nějaká doba a připomínky uživatelů si vynutily dost nových věcí. Jedná se jen o ovladač Oto s modrým displejem (Oto-MD) , který je vypracovaný do slušné úrovně a je nejvíce požadovaný. Jako hlavní problém popisovaný v tomto článku je používání funkcí zvuků, které na Loconetu zvládá korektně poměrně málo ovladačů.

Asi jeden z největších problémů Loconetu je rozvod silového napětí, kdy plochý kabel a konektory RJ12 6/6 naprosto nestačí na napájení vyhybek a jiných silových věcí. Proto se celkem běžně používá dodatečný rozvod silnější dvojlinkou jako silový rozvod. Dost dlouho mi trvalo, než jsem vybral a otestoval vhodné řešení, které by splňovalo několik důležitých parametrů. Celkem rychle jsem přišel na to, že nejsou vhodné signálové nebo jiné datové vodiče, kde hlavně překáží orientace koncovek a následně možné překříženi vodičů. Tyto vodiče navíc nejsou určeny na proudy nad 1A, který se běžně může vyskytovat u přestavování vyhybek.

Starý Locobuffer už ma svoje odsloužené a má svoje mouchy. Za největší problém považuji neschopnost přenést víc než 32 bajtů v jednom balíku, kdy se stává, že bajty nad toto množství se prostě ztratí. Vyzkoušel jsem asi 10 podobných variant, včetně svých vlastních a nikdy jsem nebyl spokojený. Jedná se hlavně o časování, kdy zpoždění dosahuje velkých hodnot, dokonce až na úrovni celých paketů. Na tento problém jsem narazil, při budování zařízení s ovladačem zhlaví "Pultík", který nemá problém poslat i 50 paketu v řadě za sebou. Proto se to musí ošetřit jinak.

Další problém je nutnost optického oddělení, které odstraní zemnící a "jiné" smyčky.

Při brouzdání po čínské AliExpres burze jsem narazil na palcový displej, který mne zaujal cenou, rozměry a možnostmi. Objednal jsem na zkoušku dva kusy a zkusil jsem to zpracovat do ovladače. Problém je velikost displeje, kdy lidi s vadou zraku budou asi mít problémy to číst.

Začiatkom leta som si k meninám kúpil darček: model parnej lokomotívy 413.073 s tendrom 412.143 (pôvodná rada G7 1 pruských dráh, BR 55.0-6 DRG/DB/DR). Už pri objednávaní modelu v predajni ma predajca upozornil na možnosť dokúpenia zvukového dekodéru s originálnym zvukom aj s reproduktorom ako náhradného dielu.