Railnet

Digitalizace lokomotivy Köf 2 velikosti TT firmy Arnold

Digitalizácia LOKO | Petr Ossendorf, 12. 12. 2011 (10200 zhliadnutí)

Pro posun na vlečce malé továrny na svém kolejišti které kompletně rekonstruuji, jsem uvažoval o tom, jakou zde použít lokomotivu. Díky tomu, že přecházím na plný digitál, měním kolejivo na profil a navíc jsem dostal darem malinkou topírnu (spíše garáž) od firmy Auhagen (kat. číslo 13333) uvažoval jsem o „prasátku“ T211.0. Vzhledem k pracem na kolejišti není ovšem nyní na novostavbu stroje čas. Na jeho stavbu snad také později dojde. „Rosnička“ T334.0 na vlečce nejde použít kvůli své velikosti – do minitopírny se nevejde, nehledě na to, že ji plánuji používat k návozům po lokálce (vedle „Hektora“ T435.0). Brouzdal jsem na internetu a hledal vhodný stroj. Objevila se původem německá „Kofka“ od Arnolda. Tyto stroje u nás jezdily jako kořistní po válce pod označením T200.2 a později je ČSD odprodaly do průmyslu na vlečky, kde jezdily až do 70-tých let. Díky tomu sedí i do epochy. Výborně o nich píše Jaroslav Wagner ve knize „Encyklopedie železnice – Motorové lokomotivy 2 “ nakladatelství Corona. Navíc použitá topírna je pro tento lokotraktor přímo určena. Bylo rozhodnuto. Na první listopadové burze v pražské „Opletalce“ byl stroj k mání a tak jsem jej zakoupil. S lokomotivou jsem zakoupil i dekodér Kuehn N-025.

Lokomotiva po zakoupení v krabičce,

 a její typový štítek

Doma mi po vybalení z krabičky bylo jasné, že fúze firem Arnold, Jouef, Rivarossi a dalších s firmou Hornby nebylo nic dobrého. Svědčil o tom vylisovaný nápis na spodku pojezdu – „Made in Šikmé oko“. Byl jsem zvědavý na to co na mě čeká…

Nastalo testování, nejprve v analogu. Lokomotiva po položení na zkušební okruh napájený pulsním zdrojem začala poskakovat jako koza. Přiložil jsem tedy vodiče od napáječe přímo na kola a bylo jasno: pravé přední kolo nesbíralo proud. Sáhl jsem pro nářadí a pustil se nejprve do odstraňování závady a při tom došlo i k „voperování“ dekodéru. O nějaké záruce jsem ani neuvažoval, protože bych ji mohl uplatnit až při další burze a nakonec bych o ni stejně přišel díky „implantaci“ dekodéru. Nakonec u „Brejlovce“ od fy Roco jsem si také opravil stávkující motor sám a na záruku se vykašlal. Mašiny mám proto, aby jezdily, nehodlám je mít ve vitríně a hádat se o záruku s prodejcem, případně výrobcem.

Stroj po vybalení,

a všeříkající nápis na spodku pojezdu

Rozborka modelu začala demontáží spodní desky pojezdu. Po její demontáži jsem zjistil, že karosérie je připevněna na pojezd pomocí normovaných šachet pro spřáhla (výhoda pro ty, kteří používají stará očková spřáhla BTTB – lze je bez problému vyměnit). Při první demontáži jsem musel šachty opatrně zevnitř vytlačit z čelníků, opakovaně jdou šachty již vytáhnout pomocí tenkých plochých kleštiček.

Stroj po vytažení spřáhlových šachet

šachty se spřáhly po vytažení z čelníků lokomotivy

Po sejmutí karosérie se ukázala příčina závady. Při montáži kdosi „narval“ dvojkolí do pojezdu, aniž by sběrač přitiskl k rámu.Tím ho zkroutil a ohnul směrem nahoru. Vývody motoru nebyly ke sběračům připájeny, ale „připraseny“ – studené spoje prvního řádu. Navíc byly sběrače spojeny navzájem pomocí kousku červeného kablíku, u něhož byl vnitřní vodič přerušen, takže naštěstí nedošlo ke zkratu. Sběrač jsem srovnal, napružil, nesmyslný kablík a „prasečinu z cínu“ (to, co tam bylo, se nedalo nazvat pájeným spojem) pomocí mikropájky a odsávačky odstranil. Bohužel jsem tyto „zběsilosti“ zapomněl nafotit. Nějaké odrušovací tlumivky, případně kondenzátor, to asi v Číně neznají. Nakonec, to nevadilo, stejně by díky digitalizaci šly ven. Změněny, oproti starší verzi, jejíž digitalizace byla již zveřejněna, byly sběrače proudu z kol – nyní sbírají z vnitřních stran okolků, motor má odkryté uhlíky a tvrdé dráty, sloužící jako přívody jdou přímo na plochá pera uhlíků. Jinak je stroj vyroben čistě, a to jak plastové díly, tak i karosérie tlakově odstříknutá ze zinkohořčíkové slitiny. Nátěr je též proveden čistě, včetně tampoprintových popisů. Bohužel ruční práce při montáži byl otřes, na tyto jemné věci ještě asi dlouho mít v Číně nebudou.

Na jednu věc důrazně upozorňuji: při zkoušení „naprázdno“ nepřekročte maximální napájecí napětí motoru. Když jsem testoval pojezd této lokomotivy po srovnání sběračů pomocí Tilligova pulsního napáječe ze startsetu (Piko SC4,2, kat. číslo 55003), „o chlup“ ztmavlo vinutí rotoru. Polil mne studený pot, pomyslel jsem si „a mašina za dva tisíce je v pr..li“. Naštěstí motor přežil. Po změření napětí pulsáku naprázdno jsem zjistil, že dává skoro 19 voltů a spadne po zatížení cca 60 miliampéry. To si bohužel motor naprázdno, zatížený pouze volnými (a z výroby až přemazanými) převody bohužel nevzal. Proto ještě jednou pozor, aby jste motoru nepřipravili „kremaci“.

 

Pravá strana lokomotivy „v negližé“ po srovnání předního sběrače a odstranění studených spojů

Levá strana lokomotivy po očištění „pájených“ spojů – též v „negližé“

Poté přišel na řadu dekodér. Použil jsem Kuehn N-025, s dekodéry této firmy mám vynikající zkušenosti. N-025-kami mám osazeny páry BR81, BR92 a 045-kami jsem osadil oba „Bastardy“ 180DR / 372ČSD, „Sergeje“, „Brejlovce“ i „Ragulina“ od fy Roco, i řadu lokomotiv Tillig. Všude perfektně fungují. Podotýkám, že „rokácký Ragulin“ BR132 byl z výroby osazen Kuehnem N-025P (s řadovým šestipinovým konektorem), po rekonstrukci osvětlení dostal N-045P (má čtyři funkční výstupy pro světla) a původní N-025-ka šla do Tilligovo BR81 ze startsetu. Jedinou nevýhodou N-025-ky je to, že na ni nelze zálohovací kondenzátor a zvukový modul. Pro posunovací stroj je více než vynikající.Proto plná spokojenost s tímto dekodérem.

Dekodér Kuehn N-025

Jediným místem pro instalaci dekodéru byl prostor po stranách motoru v kabině. Dekodér šel na levou stranu, na pravou jsem umístil kablíky pro osvětlení, se kterým v budoucnosti počítám. Nejdříve bylo nutno vyzkoušet, jak bude dekodér v kabině sedět. Kablíky pravé strany a osvětlení byly protaženy pod motorem (při závěrečné montáži dekodéru je nutno dát pozor na to,aby rotor motorku o kablíky nedrhl – motor je otevřeného typu. Pro zkoušku jsem kablíky protáhl podél kol ven.

Takhle by tam mohl být …

I do kabiny se vejde …

Definitivně byl dekodér přilepen na hrnec motoru pomocí oboustranné, 2 mm silné pěnové lepící pásky. Já použil pásku Zwaluw Den Braven z OBI.

 

Přilepený dekodér

Poté přišla na řadu mikropájka. Nejprve pravá strana. Srovnal jsem vodiče pod motorem, tak aby o ně nedrhl rotor, na míru je zkrátil a připájel. Červený na sběrač, oranžový na vývod motoru. Nutno pájet tenkým hrotem, použít kvalitní tenký cín, ne nějaký šmejd od Vietnamců (já používám 1mm Sn63Pb s tavidlem fy Schinkmann). Pájet se musí rychle, aby nedošlo k roztavení plastu.

Připájená pravá strana

Na levé straně jsem taktéž zkrátil vodiče dekodéru na míru. Černý vodič jsem připájel na sběrač, šedý na vývod motoru. O pájení platí totéž, co na pravé straně.

Připájená levá strana

V budoucnosti plánuji lokomotivu vybavit osvětlením pomocí žlutých SMD LED diod velikosti 0402 (1 x 0,5 x 0,4 mm). Prozatím jsem vývody pro osvětlení po protažení pod motorem zkrátil na cca 5 cm, zaizoloval konce, stočil do kroužku, svázal nití a pomocí stejné pásky, kterou jsem přilepil dekodér na levou stranu motoru, přilepil na pravou stranu motoru. Osvětlení se zapojuje následovně: bílý vodič na přední světla, žlutý vodič na zadní světla. Jelikož dekodér nemá společný pól pro světla (modrý vodič), pomocí dvou běžných diod 1N4148 se vyvede od sběračů. Anody diod se připojí na sběrače (červený, černý vodič), katody se spojí do uzlu. Ten je společným pólem pro osvětlení. Na ten se připojí opačné vývody od světel, než na které jsou připojeny vodiče od dekodéru (bílý,žlutý). Při použití LED diod se musí do série s LEDkami zapojit předřadné odpory (pro LED s pracovním proudem 20 mA 820 Ohm, pro LED 2 mA se použijí odpory s hodnotou 8,2 kOhm). Na vývodech z dekodéru je napětí cca 16 voltů. Dále je potřeba ohlídat pólování LEDek, opačně zapojené nesvítí.

Přilepené vodiče pro osvětlení. Černé izolační trubičky na vývodech motoru na této fotografii byly při finální montáži nahrazeny hadičkou ze silikonové pryže, tyto trubičky byly moc tlusté a nevešly se pod karosérii.

Následovala finální montáž. Do bočních oken jsem vložil čtverečky z tvrdšího černého papíru, aby nebyl vidět dekodér a vodiče pro světla. Přední a zadní okna jsem nechal volná, tam „implantáty“ nejsou tolik vidět. Vnitřek karosérie jsem vylepil izolační páskou - je celokovová kvůli váze lokomotivy. Na vývody motoru jsem natáhl izolační hadičky ze silikonové gumy. I tak jsem musel celkem šestkrát tahat spřáhlové šachty ven, protože před závěrečným domáčknutím šachet začal dekodér „zpívat“ a Roco MultiMaus indikoval zkrat. Nakonec se ukázalo, že bylo nutno zaizolovat boky pojezdu a zdvojit izolaci mezi sběrače a vývody motoru. Proto: Izolovat, izolovat a zase izolovat, kastle je kovová.

CV dekodéru je nutno nastavit podle potřeby. V továrním nastavení je CV#1 (základní adresa) nastavena na 3. Já pouze doporučuji nastavit CV#5 (max. napětí motoru) na hodnotu 128. Této hodnotě odpovídá modelová rychlost přibližně 40 až 50 km/hod. Skutečné stroje z poválečné výroby, kterému model odpovídá, měly konstrukční rychlost 45 km/hod.

Na této a následující fotografii je stroj po finální montáži. Na poslední fotce je zdigitalizovaná lokomotiva se dvěma vozy. Stroj jsem testoval na stole v mé pracovně na oválu sestaveném z Tilligáckého kolejiva s podložím. Záběh trval zhruba hodinu v obou směrech. Chod lokomotivy se zklidnil, na rovině odvezla dvě Kuehnova patra Bmto spolu s rychlíkovým Áčkem. Na první stupeň „leze“ přepočtenou rychlostí 2,2 km/hod. Je vidět, že něco na tom záběhu modelů něco bude i když problémy s motory lokomotiv Roco asi záběh nevyřeší. S digitalizací jsem spokojen, komplet práce trvala asi 8 hodin včetně záběhu.

[Akt. známka: 0,00 / Počet hlasov: 3] -      + 

Pridať nový komentár

Lisko 13.12.2011 14:54:55

Vdaka

Vdaka za tuto novu verziu digitalizacie Köf 2 velikosti TT firmy Arnold.

Reagovať

dano 13.12.2011 21:07:19

Táto loko zaujala aj mňa

Ahoj,

táto lokomotívka ma zaujala tiež. Leží mi v šuplíku už rok a teším sa na ňu, keď do nej vložím tiež dekóder.

Apropo, pre úplnosť na railnet je ešte jeden článok o "Kofke" http://www.railnet.sk/view.php?cisloclanku=2008030012, ktorú napísal GaboM. Ako píše klasik, dobrých článkov o digitalizácií nieje nikdy dosť. Najmä čo sa týka inšpirácie. A tento tvoj článok ma inšpiroval aby som vo veľmi blízkej budúcnosti tú svoju Kofku vytiahol a popracoval na nej. Verím, že cez Vianoce bude čas.

DanoM

Reagovať

Marti 24.08.2016 08:36:20

Len som zvedaví či bi sa tento postup dal použiť aj na BR86, chcem tiež prejsť na dcc.

Reagovať

OMEGA 27.09.2016 22:08:09

BR 86

sa vyrábala postupne v 3 rôznych verziách.
kat. č. 2240 až 2246
Prvá verzia mala klasický valcový motor BTTB a osvetlenie riešené centrálnou žiarovkou a svetlovodmi. Táto nie je vhodná na digitalizáciu, má problémy jazdiť aj na analógu.
kat. č. 2247 až 2249
Druhá verzia už mala ako motor použitú Tilligovu kocku. Táto je digitalizovateľná podmienečne a s náročnejšími úpravami.(osvetlenie prerobiť na LED, zabezpečenie lepšieho zberania prúdu z náprav,...).
kat. č. 2170 až 2181
Tretia verzia už má prípravu na digitál priamo z výroby, LED osvetlenie, prepracovaný pojazd a kulisu krátkeho spriahadla. Tu stačí nasunúť dekodér, upraviť nastavenia a ide sa jazdiť.

Reagovať

Pridať nový komentár