Railnet

Pluto II

Modelovanie | Petr Sammer, 26. 04. 2014 (3586 zhliadnutí)

Začnu opět pohledem do historie. V druhé polovině 40 let začalo představenstvo dolu uvažovat o rozšíření těžby. Nového dílo počítalo s otevřením nové šachty Pluto II. Koncem téhož roku byly započaty projektové práce a v roce 1936 byla otevřena druhá šachta. Tento provoz zahrnoval Ústřední úpravnu uhlí a briketárnu a předpokládala se výstavba tlakové plynárny. V souvislosti s rostoucím provozem na vlečce vznikla potřeba vlastních lokomotiv a dílenského zázemí pro opravy a údržbu. Dílny a výtopna pro lokomotivy byly postaveny jako součást nového dolu Pluto II. Většina stavebních prací se realizovala až po zabrání Sudet a poté zbytku ČSR již pod německým vedením v koncernu SUBAG (Sudetenländische Bergbau A.G.). Ten převzal podkrušnohorské doly a posléze veškeré doly v Čechách .

Při modelování budov briketárny, plynárenské haly a ústřední úpravny uhlí na Hrabové jsem porovnával dokumentaci a fotografie budov stavěných v této době. V archivních materiálech jsem vystopoval vliv SUBAG na důlní stavby v Protektorátu Čechy a Morava. Německá snaha o normalizaci, kterou známe v podobě jednotných lokomotiv (einheitslokomotive), pronikla i do stavebnictví.

Jednoduše řečeno – konstrukční zvyklosti použité při stavbě dolů v Porůří - Carl Funke, Consolidation, ale hlavně Zollverein, se vyskytují i na stavbách v Hrabové z konce 40 let. Dominantní prvky byly neomítané tvrdě pálené cihly a ocelová konstrukce. Viz http://www.hfinster.de/StahlArt/index.html

Toto zjištění mi umožnilo použít průmyslově vyráběný model dolu Zollverein (Trix) jako zdroj dílů, ze kterých jsem po seřezání a opětovném slepení stavěl budovy v Hrabové. Stavby nejsou přesně 1:87, mají rozměrové odchylky mezi 2 – 5 % co se týká rozponu konstrukcí. To je kompromisní ústupek za použití velmi přesné průmyslové výroby. Nicméně si myslím, že je to v některých případech cesta ke kvalitnímu modelu.

Hala tlakové plynárny. Svítiplyn se zde nevyrábí komorových pecích, ale ve zplyňovacích generátorech. Ty jsou umístěny ve výrobní hale.Je sestavena z upravených dílů stavebnice a doplněna výztuhami z profilů Evergreen.

Na venkovní straně je na leptaných držácích zavěšeno vysokotlaké parní potrubí do plnící stanice pro akumulační parní lokomotivy a další produktovody. Vnitřní zařízení s generátory jsem nemodeloval. Hala jako polokulisa nemá dostatečnou hloubku pro vykreslení technického zázemí.

Hala lisovny briket a zásobník briket. I tady jsem použil upravené tovární díly doplněné železobetonovou konstrukcí pod zásobníkem. Železobetonové konstrukce stavím z modelářských nosníčků 8 / 8 a 10 / 10 mm, jak jsem se zmínil v předchozím článku. Práce s nimi je jednoduchá a přesná. V době vzniku dolu Pluto, to byl železobeton zřejmě nejpoužívanější konstrukční materiál. I tady, stejně jako u plynárny je monotónní plocha rozčleněná venkovním potrubím.

Zásobník uhlí. Zásobník uhlí je vysoká štíhlá budova, ze které je uhlí dopravováno do mlýnů a potom k lisům. Do skladovacího sila ústí pásový dopravník, vedoucí z druhé strany vlečky, z prostoru Ústřední úpravny uhlí. Konstrukce pásového dopravníku nesou opět žel.bet. stojiny , tentokrát mohutnější (10 / 10 mm) a s příčnou výztuhou. Skříň (kanál) jsem slepil z destiček PSH, podlepených dřevěnými nosníčky, na detaily opět Evergreen. Tentokrát se budu snažit o částečné vymodelování technologie pásového dopravníku. Do skříně bude totiž z „ nižšího „ konce vidět.

Pod pasovkou stojí Stavědlo II., kde mají zázemí posunovači, výhybkáři a strážce přejezdu. Stavba je z několikavrstvého papíru. Okna jsem použil z předchozích stavebnic. Pod převislou střechou jsem naznačil krov dřevěnými hranolky. Přejezd je trvale uzavřený a otvírá se jen na vyžádání. Závory se odemykají každá zvlášť a obsluhují se ručně s pomocí protizávaží. Nemají dálkový pohon.

Patina na budovách začala již při barvení průmyslového výlisku, který byl podivně červený. První nástřik šedou zvýraznil kovovou konstrukci a sjednotil povrch. Jednotlivá pole cihelného zdiva jsem ručně vykrýval hodně naředěnou „ cihlovou „ barvou. Nepravidelný odstín není na závadu, naopak tvoří podklad právě pro budoucí patinu. Na budovách i na ostatním povrchu patina je dvojího druhu, vzájemně kombinovaná. Základem na budovách a betonech je přeředěná akrylátová barva Pebeo. Ta vytvoří tu první přilnavou vrstvu na modelu. Potom budovy, ale i třeba štěrkové lože zapráším. Kulaté malířské křídy Toisin d´or doslova nastrouhám tvrdým štětcem s krátkými chlupy na model. Na model se snáší vrstva padajícího prachu. Realisticky a jednoduše se tak znázorní sedavý prach na horních plochách konstrukcí. Tmavé místo zesvětlím suchým štětcem, který do sebe křídový prach nasaje. Když zaprášený povrch přetřu prstem, naopak křídový prach zapevním. Na světlé plochy mohu přidat trochu tmavšího odstínu. Odstíny kombinuji podle potřeby a když se mi to nezdá, tak křídy jednoduše sfouknu a začnu znova. Až když jsem spokojený, plochu přestříkám pastelovým fixativem. Tím zapevním křídy. Potom bych pokračoval drobnými detaily, rzí, olejem, zateklou vodou. Poslední vrstvu by tvořila opět přeředěná akrylátová barva v namíchaném odstínu špinavě šedé jako filtr.

Budovy jsou připravené k zamontování. Zásobník na uhlí pro briketárnu a nejvyšší podpěra pasovky už stojí. Ostatní dám na místo v Prievidzi při setkání. Jednak vím, že všechno nestihnu, jednak jsem slíbil kamarádům, že jim ukážu svou práci.

[Akt. známka: 0,00 / Počet hlasov: 10] -      + 

Pridať nový komentár

mlha 28.04.2014 06:52:05

Pane uhlobaron,Vy ale jedete,už se těším na září....

Reagovať

Pridať nový komentár