Bojnice 2008 setkání

Po příjezdu a postavení Kamenců na nohy a pospojováni a zprovoznění jsem se dozvěděl, že stanice Jozefov je ve stavu katastrofálním a asi nebude. Ale zase nastoupila úžasná schopnost tohoto kolektivu a někteří členové zůstali přes noc a tvrdě zapracovali a Jozefov byl hotový. Takže neslavný rekord TT-čkárů ze Zákup se nám nepodařilo překonat. Po 36 hodinách začaly první zkušební jízdy a následně se spustil první grafikon. Musím přiznat, že jsem se letos až tak aktivně nepodílel na organizaci a zabezpečení. Měl jsem na starosti layout a koordinoval jednotlivé členy na společné práci (tedy frflal do všeho). Bylo docela zajímavé, jak někteří na moje připomínky reagovali, ale „no comment“.

Po minulých setkáních, kdy nám spíš nešla než šla sběrnice X3, se někteří členové pozitivně naštvali a koupili Intelibox a tak udělali velmi důležitý krok k profesionalizaci technické základny. Přece jenom RKDCC je dost amatérské a jeho náhrada byla velmi žádoucí. Ale stejně si myslím, že rozvod X3 je naprosto klíčový a jeho podcenění na minulých setkáních se nám pořádně vymstilo. Po cirkusu, který jsem udělal a kterým jsem se někomu i pořádně zprotivil, se konečně začalo všechno testovat a kontrolovat. Takže na setkání jsme vůbec nepoznali, co je to Fred se ztracenou adresou. Pokud se mýlím, nech mne někdo opraví, ale myslím, že jsme to vyřešili. Jsem rád, že i mojí malou zásluhou, i když to byla nevděčná práce, stále šikanovat a buzerovat a pak následně poslouchat „obranu“ kritizovaných, kteří hledali chyby všude jinde, jen ne ve své práci. Nevadí, důležitý je výsledek a ten je fantastický. Děkuji všem, kdo se na tom podíleli a pomohli.

Organizátoři odvedli perfekt práci a nemůžu jim absolutně nic vytknout. Už v tom začínají mít praxi a je to opravdu vidět. Určitě by nějaký škarohlíd nějakou chybičku našel, ale to já opravdu nejsem a tak mohu vyjádřit jedině pochvalu.

Krajinotvorba na našich modulech je ve velmi dobrém stavu a to nám může kdokoliv závidět. Je úžasné, jak ten vývoj jde dopředu. Když jsem se v roku 1992 vrátil k modelaření, tak se běžně používaly piliny. V roku 2000, kdy jsem se přidal k Zababovu, tak byl standard molitan a teď je naprostou samozřejmostí stojatá flokovací tráva. To vysvětluje množství modulů s molitanem, které se velmi pomalu flokují. Je to prplavá práce a proto přeji všem majitelům molitanových a pilinových modulů trpělivost a co možná nejdřív přechod na flokování. Nejlépe ihned.

Další novinka byla konečně nákladní doprava s vozovými a nákladními listy. Vypracoval jsem vlastní variantu řešení pohybu vagonů po kolejišti a ta byla velmi kladně přijmuta. Je to jednoduché a pochopily to i děti zúčastněných, které jezdily s manipuláky. Byla až psina, jak nás upozorňovaly na naše vlastní chyby a kopance. Dále se zkoušel i systém Fremo, ale to bylo špatné, protože se dávaly nákladní listy k vagonům, bez identifikace vagonu. Takže si to někdo velmi ulehčoval a nákladní list přiřadil k jakémukoli vagonu. Tohle se musí dotáhnout do konce a udělat to pořádně. Polovičatost se umí někdy pěkně vymstít. Proto se musí udělat akce na „výrobu“ vozových karet a tak donutit majitele vagonů k činnosti. Teď záleží na tom, abychom je nějak donutili se zúčastnit.

Další věc, která mi nevýslovně vadila, byly blesky fotoaparátů návštěvníků. Já jsem dostal odhadem asi stovku záblesků jen v sobotu. To bylo příšerné a absolutně nikdo nebral ohled na obsluhu stanice. Ony ty blesky nevadí, pokud to nepřesáhne určitou hranici, kdy začnou štípat oči a člověk nezačne vidět dvojitě. Mám dojem, že bychom měli fotografování omezit na nějakou rozumnou dobu. Nebo vůbec nejlepší by bylo, mít jeden blesk nad kolejištěm a každému, kdo bez upozornění odpálí blesk, tak mu to hned vrátit s plnou parádou.

Nevyhnu se další kritice a to přípravě vozidel na setkání. Já jsem začal velmi tvrdě využívat šufléru při stavbě modulů a při provozu jsem zjistil, že tak 50% vozidel má špatně nastavená rozkolí. Namátkou jsem pár vybral a rozdíly jsou od 15,2mm do 17,4mm. Měřím zjednodušeným způsobem, kdy zaháknu šufléru za okolky a mělo by tam být od 16,0mm do 16,2mm. Není těžké zkontrolovat vozidla a tak prosím všechny, aby to udělali. Však se jim to vrátí v bezporuchovém provozu i doma.

Začínám mít dojem, že setkání nejsou jen o modulech, grafikonu, vlacích a nákladní dopravě, ale hlavně se stávají obrovskou společenskou akcí, kde se setkávají modeláři z celého Slovenska a „okolí“. A začíná mi to svým způsobem i vadit. Je velkým problémem sehnat osádky vlaků a stanic. Ale přitom je lidi dost, jen se jim nechce. Pokud si obsluha stanice nesežene náhradu, je uvázaná ke své stanici naprosto totálně. Dokonce jsem slyšel hlášky o tom, že na rok se zúčastní bez stanice, jen aby měl možnost pokecat a podebatovat s ostatními. Myslím si, že pokud by nepřišla pomoc omladina ze Žiliny, tak by se asi moc nejezdilo. Nevím, jak tohle budeme řešit, ale pokud se chceme jen setkat a podebatovat, tak potom nemusíme vozit a sestavovat moduly.

Jinak se objevilo jen velmi málo nových modulů, ale stačí. Přesto nám stále velmi chybí 15 stupňové moduly, kdy je potřeba jemně zahnout trať do prostoru. Dále by bylo potřeba už konečně odsunout do důchodu 600mm dvojkolejné oblouky, které nám dělají velmi špatnou reklamu. V zásadě by stačilo udělat 180 stup. oblouk, po 30 stup. tedy šest modulů s poloměrem aspoň 120cm. Čím více tím lépe. Bojničani mají dost vyrobených čel a poskytnou je komukoli, kdo se odhodlá to postavit. Dále nám chybí jednokolejné oblouky s poloměrem od jednoho metru, do jeden a půl metru, tedy lokálka, kdy je potřeba zaplnit prostor a není možné se tam našimi oblouky dostat. Například spojení Kamenců se skryťákem bez mezilehlé stanice bylo velmi nešťastné řešení, ale pouze s našimi moduly se to nedalo jinak vyřešit. Velmi mnoho lidí mne v Kamencích oslovilo a ptalo se na rady, čím a jak začít stavět modulovku. I tímto způsobem jim odpovídám, stavte traťové moduly podle tohoto mého doporučení. Normy a doporučení na stavbu modulů najdete na našem nebo zababovském webu.

Grafikon, tentokrát byl grafikon návrhem jednoho muže a ženy a celkem se podařil. Nenapadá mne mnoho věcí, které by se daly vytknout. Snad jen, to, že cestovní pořádky ve stanicích se mi zdály být nepřehledné a měly by být v tolika kopiích, aby to stačilo na celé setkání. Přece jenom je nutné do toho čmárat a na druhé jezdění je to potom už nepoužitelné. Hustota provozu byla dostatečná a dala zabrat. Problém dělaly mimořádné vlaky, pokud překročily nějakou hranici. Teď to neumím definovat, ale vlak každou minutu, je dost silná káva.

Co už dál napsat, bylo to super a po opravdu dlouhé době jsem se doopravdy vyblbnul a vyhrál. Hádám od Dobřichovic 2006, které mne tehdy totálně zklamaly, to bylo zas konečně setkání na úrovni a opravdu splnilo mé očekávání. Jen tak dál.